Particolours neboli kočky, jejichž srst je z části bílá, vznikají díky přítomnosti dominantně dědičného genu S, jenž zapří­čiňuje to, že se na určitých místech v srsti nevytváří pigment. Tento proces, během něhož se určuje, které části srsti budou zbarvené, a které naopak zůstanou bílé, probíhá již v embryonální fázi. Pro particolours je typické, že se barva vytrácí směrem shora dolů. V horní části (hřbet, uši, ocas) je kočka zbarvená, v dolní části (bříško, brada, krk) již ne. Množství bílé barvy určují polygeny, a to z toho důvodu, že spolu s genem S působí ještě další pomocné geny, které mají vliv na množství a umístění bílé barvy. Chovatelé zvyšují množství bílé barvy u svých koťat tím, že mezi sebou kříží kočky s velkým podílem bílé barvy a poté i jejich potomky. Jako particolour britské kočky byla původně uznávána zvířa­ta s 33-50 % bílé barvy. Protože se však rodí kočky se stále větším podílem bílé barvy, jsou nyní uznávána i zvířata svět­lejší. V závislosti na vzoru a množství bílé barvy bývají nazý­vána harlekýni nebo vans. Kočky s velkým podílem bílé barvy mohou mít jedno nebo obě oči modré. V tomto pří­padě se však barevnost očí nikdy nepoj f s hluchotou. Pro pigmentované části srsti platí stejné požadavky na základní barvy jako pro ostatní barevné verze bez podílu bílé barvy.

 

Popularita britských koček s bílými částmi srsti v posledních letech prudce vzrůstá, chov správně zbarvených zvířat však není jednoduchý a jejich vyšlechtění je často pouze otázkou štěstí. Spárujete-li totiž spolu dvě dobře zbarvené kočky této verze, nemáte žádnou záruku, že se narodí stejně zbarvená koťata. V jednom vrhu se totiž mohou narodit vans, harleký­ni i bicolours, stejně jako koťata, jež rozmístěním bílé barvy nesplňují žádný ze standardů. Tak je tomu například u koťat, která mají příliš málo bílé barvy nebo která rozložením barev leží přesně mezi bicolour a harlekýnem. Tato koťata na výsta­vách bohužel nikdy neuspějí. Pokud však zvířata typově odpo­vídají a jejich barva je, co se barevného tónu i hloubky týče, v pořádku, pak mají jako chovná zvířata velkou hodnotu.

 

Srst této varianty by měla být bílá z jedné třetiny až jedné poloviny. Zbytek, tedy jedna polovina až dvě třetiny, je pak barevný. Barevná část se nachází v horní polovině těla, bílá část pak v polovině spodní. Žádoucí je symetrická kresba, nejlépe s obraceným písmenem V přes obličej a přední část hlavy. Přechod mezi barvami tak tvoří jakýsi závoj. Základ­ní barva může být s tabby kresbou i bez ní. Mezi bicolours se vyskytují kočky jak s jednou, tak i se dvěma základními bar­vami. Těm druhým se lidově říká „májové kočky“ a často mívají zřetelné červené a černé (či od těchto barev odvoze­né) skvrny. Čím více bílé, tím více obě barvy kontrastují. Bicolours se často párují mezi sebou, pro rozšíření linie se však mohou křížit i s kočkami bez bílých skvrn.

 

Harlekýni jsou bílí zhruba ze dvou třetin až devíti desetin. Jiná barva se většinou vyskytuje pouze v horní části těla, několik skvrn může být rozmístěno po těle, ocas je pak zbar­ven zcela. Vans jsou ve skutečnosti extrémní formou harle­kýna, mají pouze malou „čepičku“ mezi oušky a zbarvený ocas. Přesné požadavky na tyto dvě varianty ještě nebyly přesně definovány. Podle různých interpretací totiž splňují standard rozdílné kočky.