11. Jednobarevné a želvovinové kočky

Obecné informace
Britská kočka se chová ve všech existujících barevných verzích. S výjimkou bílé britské kočky nesmí srst britské krátko­srsté kočky obsahovat žádné bílé chlupy ani vzory. Každý chlup by měl mít od kořínku až po koneček stále stejnou barvu – taková srst se pak označuje jako správně vybarvená. Jednoba­revné kočky mají většinou ve velmi mladém věku světlý tabby vzor, takzvanou „stínovou kresbu“. Jak zvíře stárne, tento vzor postupně bledne, a do roka již není na srsti vůbec patrný. Někdy se stává, že vzory zůstanou částečně viditelné i u dospě­lého zvířete, a to zejména na ocase a zřídka i na tlapkách. Na výstavách se stínovým kresbám nepřikládá příliš velký význam, hlavně u mladých zvířat komise často přimhouří oko.
 
Barva očí
Všechny jednobarevné kočky by měly mít oranžové oči bez jakýchkoli zelených skvrn či okrajů. Bílá britská kočka může mít i modré oči, případně jedno oko modré a druhé oranžové. Koťata však mají oči vždy modré. Ve věku zhruba šesti týdnů se barva začne měnit, a jakmile kočka dosáhne věku 10 měsíců, měla by mít oči již zcela vybarvené. V průběhu stárnutí ztrácí pigment v očích na intenzitě, letité oranžovo­oké kočky pak mají většinou oči zlaté až žlutavé. Níže jsou podrobně popsány některé jednobarevné verze.
 
Černá
Srst černé kočky by měla být tmavě černá bez jakýchkoli načervenalých náznaků. Této barvy je však poměrně těžké dosáhnout, protože černá má sklon pod vlivem slunečních paprsků a vlhkosti (mytí, působení enzymů ve slinách) zís­kávat načervenalou barvu. Jako partneři černé britské kočky přicházejí v úvahu pouze kočky s tmavě oranžovýma očima. Jelikož je u černé britské kočky nejednotné vybarvení srsti velmi nápadné, musí se její partner vyznačovat dobrým zbar­vením. Každý chloupek by měl mít od kořínku až po kone­ček pokud možno stejný tón. Vyšlechtění krásných tmavě černých koček s dobře zbarvenou srstí a tmavě oranžovýma očima je velmi dlouhý proces, při kterém musíte dbát na důsledný výběr potřebných vlastností.
 
Modrá
Modrá barva je zředěnou formou barvy černé. Název modrá tedy není zcela přesný, vhodnější by bylo mluvit o kočce šedivé. Milovníkům koček v 19. století se však označení modrá zdálo více elegantní a díky častému používání se postupně vžilo i v jiných zemích. Modré britské kočky se chovají již od počátku chovu britských koček a byly vždy nesmírně populární. I dnes patří tato barevná verze k nejob­líbenějším. Modrá britská kočka by měla mít rovnoměrnou světle až středně modrou barvu.
 
Červená
Červenou barvu způsobuje phaeomelanin. U tohoto druhu pigmentu má gen non-aguti jen nepatrný vliv, proto tabby vzor občas prosvítá i přesto, že kočka není aguti (tedy vidi­telně tabby). Vyšlechtit pěkná rovnoměrně zbarvená zvířata je u červených koček velmi těžké, což je jeden z důvodů, proč není červená barva u chovatelů příliš oblíbená. Selek­cí koček s co nejméně znatelným tabby vzorem se chovate­lé pokoušeli potlačit nežádoucí stínovou kresbu. To se však nepovedlo, a proto chovatelé později začali červenou kočku křížit s kočkami s habešskou tabby kresbou, která se podobá tabby kresbě na srsti divokého králíka. Tento vzor také potlačuje zřetelnou mramorovanou a tygrovanou kresbu. Pokud v srsti habešská kresba prosvítá, je to jen sotva znatelně. Tímto způsobem se chovatelům podařilo vyšlechtit na pohled relativně jednobarevnou červenou kočku.
 
Krémová
Krémová je zředěnou verzí červené barvy, ale v porovnání s touto barvou se v průběhu let podařilo vyšlechtit relativně rovnoměrně zbarvené krémové kočky. Chovatelé toho nedo­sáhli křížením s habešskou kočkou, nýbrž díky desetiletí trvají­címu důslednému plemenění zvířat, která měla co nejméně znatelnou stínovou kresbu. Proto se krémové kočky záměrně nepárují s kočkami s tabby kresbou – tímto jedním zásahem by se totiž mohl zničit téměř 100 let trvající selektivní chov. Přes­to však i srst krémových zvířat vykazuje zbytky vzoru, který je většinou znatelný jen v podobě kroužků na ocase. Někteří cho­vatelé kříží pro odstranění i těchto posledních zbytků vzoru své krčmové kočky s kočkami s habešským tabby vzorem. Krémová barva by měla mít co nejsvětlejší tón. Proto se kré­mové kočky párují s kočkami, jejichž srst má jiné zředěné barvy, jakými jsou například krémová, modrá, modrokrémová a lila. Navíc by spodní a horní vrstva srsti měly mít co nejjednotnější barvu, čehož se však u krémové kočky nepodaří vždy dosáhnout.
 
Bílá
Gen, který způsobuje zcela bílou barvu srsti, se označuje jako gen W. Kočky však mohou mít geneticky zakódované i jaké­koli jiné barvy srsti či vzory, které jsou skryty pod bílou srstí a které bílé kočky mohou předat svým potomkům. Bílou barvu těchto zvířat tvoří vlastně jakýsi bílý povlak, jenž kryje jejich skutečnou barvu. Mladá koťata mají často navíc barev­nou skvrnu mezi oušky, která u starších zvířat časem vybledne. Tato skvrna má vlastně stejnou barvu jako srst, jež se nalézá pod bílou barvou, a chovateli může prozradit, jakou barvu jeho dospělá bílá kočka zdědila po svých předcích. Tato skvrna bývá u bílých koček na výstavách tolerována až do jejich dospělosti. Bílé kočky mohou mít v závislosti na barvě, kterou skrývají pod bílými chlupy, oranžové nebo modré oči, nebo dokonce jedno oko modré a druhé oranžové. Mohou se párovat se všemi jinak barevnými kočkami, ty však musí mít tmavě oranžové nebo modré oči. Britské kočky se zelenýma očima nejsou jako potencionální partneři vhodní, protože při takovémto křížení existuje velká pravděpodobnost, že se narodí více koťat s nežádoucí barvou očí. Bílé kočky by měly mít co nejjasnější sněhobílou barvu, i když občas se v jejich srsti objeví na určitých místech žlu­tavý nádech, který může být způsoben hormonálními výky­vy, určitými přísadami v krmivu nebo vnějšími faktory, jako je špína nebo vlhkost. U výstavních koček byste měli používat speciální šampon pro bílé kočky, aby vaše zvíře vypada­lo na každé výstavě co nejlépe.
 
Bílá barva a hluchota
Při šlechtění bílých britských koček musí být chovatel obzvláš­tě opatrný, protože gen W, který je zodpovědný za jednobarev­nou bílou srst, může zavinit též hluchotu. Barva očí přitom nehraje vůbec žádnou ro1i. Nelze říci, že by kočky s modrýma očima byly hluché, a ty s oranžovýma nikoli, hluchota se vyskytuje u obou. Aby se pravděpodobnost výskytu hluchoty snížila, párují se dvě bílé kočky jen zřídka. Též je pokládáno za samozřejmé, že se neplemení kočky, u jejichž prarodičů nebo potomků se hluchota vyskytla častěji. U kočky je často obtíž­né zjistit, jestli je hluchá, nebo není. Pomocí takzvaného „baer“ testu sluchu se dá zjistit, zda je zvíře hluché na jedno či na obě uši. Kočky, které jsou jedno- nebo oboustranně hluché, by se neměly plemenit. Bílé kočky s oběma modrýma očima byly až donedávna velmi vzácné. To bylo zapříčiněno tím, že se kvůli riziku hluchoty nikdy nepárovala dvě bílá zvířata. Právě při kombinaci dvou bílých koček je totiž nejvíce pravděpo­dobné, že se narodí koťata s oběma očima modrýma. V posled­ní době se za poslední dvě generace podařilo pomocí modrookých colourpoint koček vyšlechtit sněhobílé kočky s modrýma očima. Tyto kočky mívají obvykle dobrý sluch.
 
Želvovinová neboli tortie
Želvovinové kočky by měly mít srst složenou z černých a červených dí16. Jejich přitažlivou zvláštností je pak často se vyskytující červená skvrna na čumáčku. Rozvržení eume­laninu a phaeomelaninu v srsti je zcela náhodné: rozvržení barev může být u každé želvovinové kočky jiné. Na výsta­vách se při posuzování dvou stejně hodnotných koček dává většinou přednost kočkám, které mají přitažlivě melírova­nou srst. Želvovinové kočky se párují většinou s černými, červenými, krémovými a modrými britskými kocoury.
 
Modrokrémová
Modrokrémová barva je zředěná forma želvovinové. Černá v tomto případě zesvětlala v modrou a červená v krémovou. Nejžádanější jsou co nejsvětlejší tóny a přednost se u této barvy dává melírované srsti. Velké skvrny, jejichž rozvržení nelze předem zjistit ani předpovědět, nejsou žádoucí. Mladá koťata jsou obvykle převážně modrá, krémová barva se stává výraznější až během růstu. Na soutěžích bývá vyžadováno, aby barva očí měla stejně jako u ostatních jednobarevných koček pouze jedinou barvu, a to tmavě měděnou až oranžo­vou. Modrokrémové kočky se nejčastěji párují s modrými, lila a krémovými kocoury, vhodným partnerem je však v podstatě jakákoli jednobarevná kočka s oranžovýma očima.
⇐ Zpět                                 ⇑ Domů                                  ⇒ Další

Vítám na těchto stránkách všechny milovníky koček. Snažil jsem se zde zveřejnit pár užitečných rad a informací pro chovatele.