O záležitostech, které souvisejí s krytím, březostí, porodem a růstem koťat, by bylo možno napsat celou knihu. Pojednání o těchto věcech však není záměrem předkládané knihy, proto se zde alespoň jednoduše seznamte s několika zvláštnostmi, s nimiž se budete potýkat při plemenění britské kočky.

 

Pokud se rozmýšlíte, zda se svou kočkou založit, nebo neza­ložit chov, věnujte důkladnou pozornost následujícím bodům. Založení chovu jen tak pro radost je totiž vrcholně nerozumné a obvykle nevede k žádnému cíli. Britská kočka je plemenné zvíře, které má výsadní právo na svůj vzhled. Chovat plemennou kočku znamená, že se musíte snažit o zlepšení rasy – a nikoli o pouhé rozmnožování. K tomu, abyste zjistili, zda vaše kočka uspěje u kritiky, ji stačí vzít jed­nou nebo víckrát na výstavu. Samozřejmě neuspějete v případě, budete-li mít chov, ve kterém kočičí matka přenese na potomky své dědičné vady. Nechte tedy kočku nejdříve prohlédnout lékařem, jenž má s plemennými kočkami dostatek zkušeností. Ten dokáže roz­hodnout, zda je vaše kočka v celkově dobrém stavu, jestli má dobře vyvinuté slzní kanálky, nemá příliš uvolněné kolenní klouby a zda má dohře formované boky. Současně také nechej­te provést testy na leukémii a kočičí AIDS. Navštivte také specialistu, který kočce prohlédne ledviny a případně odhalí dědičnou tvorbou cyst (PKD) a jenž také kočce zkontroluje ultrazvukem srdce. Plemenná kočka musí mít správně fungují­cí srdce i ledviny, což je nutné zvláště proto, aby vydržela porod a těžkou tělesnou zátěž běhen těhotenství a kojení.

 

U britských koček se vyskytují dvě krevní skupiny, a to dominantní krevní skupina A a recesivní krevní skupina B. Většina plemen koček má krevní skupinu A. Pro plemenu britských koček je typické, že minimálně polovina z nich má krevní skupino B. Krevní plazma koček obsahuje přírodní obranné látky proti jiné krevní skupině, a proto se krev jedné skupiny nesmí dostat do kontaktu s krví skupiny druhé. V praxi pak vznikají problémy, pokud je kočka s krevní skupinou B připuštěna s kocourem krevní skupiny A. Z tohoto spojení narozeným koťatům se pak během prvních 18-24 hodin života mohou dostat do těla prostřednictvím mateřského mléka smrtelné obranné látky proti vlastní krvi. Příčinou jejich smrti je pak FNI (feline neonatale isoerythrolysi), což volně přeloženo znamená odbourávání červených krvinek v kočičí krvi. Některá koťata zemřou ihned po porodu, ale u většiny se FNI projevuje u slabostí a obtížemi s pitím nebo tím, že kotě nepije vůbec­. Typickým příznakem FNI je červenohnědě zbarve­ná moč. Některá koťata FNI jako zázrakem přežijí, zůstanou však navždy slabá a často trpí chudokrevností. Necháte-li tedy své chovné kočce udělat test krevní skupiny, předejdete tím mnoha problémům. Vždy, když se spáruje kočka s krevní skupinou B a kocour s krevní skupinou A, je zkušeným chovatelům jasné, že mohou nastat problémy. Těmto problémům můžete předejít tím, že budete koťa­tům prvních 24 hodin jejich života dávat výlučně speciální mléko pro koťata. Po této době již mohou začít pít mateřské mléko, protože jejich střevní stěna již žádné další protilátky nepřijímá. Koťata sice mohou ležet u své matky i v průběhu prvního dne, vy se však musíte postarat, aby pila výhradně pouze náhradu mateřského mléka.

 

Britská kočka pochází ze statných krátkosrstých koček, které bývaly občas pro obohacení plemene a zavedení nových barev kříženy s kočkami perskými. Tento postup se praktikuje dodnes. Dědictvím z dřívější doby je tedy i to, že některé britské kočky jsou nositeli recesivního faktoru pro dlouhou srst. Kvůli tomu se občas krátkosrstému páru britských koček narodí dlouhosrstá koťata, která jsou obecně označována jako plyšáci. Někteří chovatelé by tyto dlouhosrsté kočky rádi chovali jako samostatnou rasu, většina chovatelů je však vnímá spíše jako doprovodný produkt chovu britských koček a za nižší cenu je svěřuje do péče milovníků dlouhosrstých koček.