V podstatě nemusíte kočce drápky stříhat vůbec. Někdy se však může stát, že budou konečky drápků vyčnívat, i když kočka drápky zatáhne, a ty pak při chůzi na hladkém povrchu vydávají zvonivý zvuk. Proto byste měli tyto konečky občas zastřihnout. Zastřihávání konečků drápků je důležité nejen proto, že tím kočce zabráníte zraňovat lidi nebo zvířata, ale také v případě, že kočka škrábe po nábytku. Bývá též zvykem stříhat kočce drápky před výstavou a před krytím. V každém případě používejte ke stříhání drápků jen dobré ostré speciál­ní kleštičky na kočičí drápky a odstřihujte vždy pouze několik milimetrů, abyste kočku nestříhli do živého masa. Svému kotěti také občas zastřihujte konečky drápků, abyste předešli případným poraněním, až bude kotě větší a silnější.

 

Každá kočka má potřebu škrábat, a pokud k tomu nemá dosta­tek vhodných objektů, může vzít zavděk vašimi dveřmi, tape­tami nebo jinými věcmi. Jestliže si na škrábání po nábytku vaše kočka zvykne, bude těžké ji to odnaučit. Pořiďte jí proto kůl na škrábání, který se nezřítí pokaždé, když na něj kočka skočí, a který bude dostatečně vysoký na to, aby po něm mohla kočka škrábat, i když stojí na zadních tlapkách. Často se pro tento účel Používají také skořápky od kokosového oře­chu, které můžete případně přichytit na kolmý povrch.

 

Britské kočky by měly mít malá ouška se zakulacenými konečky. Pro zdůraznění se kočkám, které jsou určeny pro výstavy, odstraňují chloupky na okrajích nebo konečcích oušek. Ouška čistěte pouze tehdy, je-li to bezpodmínečně nutné, a to jen prostředkem k tomu určeným. Ten můžete do zvukovodu bud‘ nakapat, nebo vmasírovat a uvolněnou špínu pak z viditelné části zvukovodu odstraníte pomocí papírového kapesníčku nebo vatové tyčinky. V samotném zvukovodu vatovou tyčinku nepoužívejte, protože byste špínu jen zanesli hlouběji, a tím byste mohli vyvolat nebez­pečný zánět vnitřního zvukovodu. Objevíte-li ve zvukovodu své kočky tmavohnědé až černě zbarvené částečky, které silně zapáchají, pak vaše kočka zcela jistě trpí ušním svrabem. Tato nemoc se nutně musí léčit, protože je pro ostatní kočky nakažlivá, a navíc může zapříčinit zánět ucha. Veterinář má samozřejmě proti ušním nemocím k dispozici určité prostředky, ale léčba může být zdlouhavá a ne všechny způsoby léčby jsou stejně účinné. Pro čištění oušek platí stejné pravidlo jako pro vše ostatní – čím dříve si na ně kotě zvykne, tím méně problémů s ním budete mít později.

 

Oči britské kočky nevyžadují žádnou zvláštní péči. M-í-li jinak zdravá kočka problémy se slzícíma očima, je to větši­nou zaviněno chybějícími nebo špatně vyvinutými slznými kanálky. Tyto znaky zdědily britské kočky po kočkách per­ských, které se často musí potýkat se stejným problémem. V takovém případě je nutné konzultovat vše s veterinářem a případně nechat slzné kanálky vyčistit. Ve všech ostatních případech je nejúčinnější odstranit případnou špínu z kout­ků očí pomocí papírového kapesníčku namočeného v pře­vařené vodě. Špínu vytírejte vždy směrem k nosu.

 

U koček je mléčný chrup nahrazován dospělým chrupem mezi čtvrtým a šestým měsícem života a je dobré tento pro­ces kontrolovat. Občas totiž může mléčný zoubek, který zůstane v tlamičce, zkřivit okolní zuby. V případě jakýchko­li pochyb raději navštivte veterináře. Také kočky mohou trpět zubním kazem, zubním kame­nem či záněty zubního krčku, které pro ně mohou být stejně jako pro lidi velmi bolestivé. Často se tyto problémy proje­vují tím, že je kočka náladová, nechce jíst tvrdé boby a stáh­ne se do sebe. Nezřídka k tomu dochází postupně, takže si majitel ani nevšimne, že kočka trpí bolestí. Neléčené pro­blémy s chrupem vedou ke ztrátě zubů, nemluvě o bolesti, kterou vyvolávají chronické záněty.Naučte se kočce alespoň jednou měsíčně kontrolovat chrup a požádejte o totéž také veterináře při každoročním očkování. Veterinář by měl občas odstranit zubní kámen nebo vytrhnout napadený zub. Pokuste se zamezit tvorbě zubního kamene tím, že budete kočce pravidelně podávat krmivo, k jehož rozkousání musí použít svůj vlastní chrup.

 

Britská kočka nevyžaduje přílišnou péči o srst. K udržení srsti v dobrém stavu zcela postačí, když ji jednou týdně důkladně vykartáčujete kartáčem z prasečích štětin. V době línání na jaře a na podzim je ideálním pomocníkem při odstraňování vypadaných a uvolněných chlupů kartáč gumový. Při jeho používání však nesmíte být příliš energič­tí, jinak byste mohli kočičí srst poškodit. Jestliže chodíte se svou kočkou často na výstavy, je nutné, aby její srst vypada­la vždy nádherně. Volné či uvolněné chloupky můžete pra­videlně odstraňovat pomocí palce a ukazováčku, což je sice pracné, ale srst nebude vypadat cuckovitě.

 

Dobrou péčí o srst, zejména v době línání, zabráníte tomu, aby kočka spolykala zbytečně mnoho chlupů, kvůli nimž by se v jejím žaludku tvořila spousta chomáčů z chlupů, které by se musely v ojedinělých případech odstranit i operativně. Navíc můžete koupit speciální kočičí stravu ve formě masti, která se postará o to, aby vaše kočka chomáče z chlupů vyloučila a nemusela je vyzvracet.

 

Pokud svou kočku vystavujete, je nutné ji občas vykoupat. Vyberte pokud možno šampon, který odpovídá barvě její srsti. Existují například šampony, díky nimž bude srst vaší kočky opticky bělejší, nebo naopak sytěji černá. Kočku umyjte vždy nejméně 3-4 dny před výstavou, aby její srst nebyla příliš vysu­šená. Pokud seznámíte své kotě s vodou hravou formou, nebu­de většinou dělat v dospělosti při umývání žádné problémy. Přesto však některé kočky koupání nesnášejí. Takovým koč­kám vetřete do srsti proti směru růstu chlupů mast, nemastný pudr nebo suchý šampon pro kočky a ten poté důkladně vyčešte. Protože tyto výrobky na sebe vážou maz a špínu, bude kočičí srst opět čistá a vitální.

 

Jestliže kočku vystavujete, můžete špičku na konci jejího ocasu upravit tak, aby vypadala zakulaceně, a to tím způso­bem, že vyčuhující delší chloupky odstřihnete nebo je jemně vytrhnete. V blízkosti kořenu ocasu mají kocouři pachové mazové žlázy, jež začínají produkovat maz, jakmile kocour dosáhne pohlavní zralosti. Tyto žlázy vylučují lepkavý tmavý maz, který nejenže nevypadá hezky, ale může též zavinit zánět kůže nebo vypadávání chlupů, a to v celých chomáčcích. O tento „kocouří ocas“ byste měli dlouhodobě pečovat. Ales­poň částečně zabráníte negativním projevům tím, že budete kocourovi podávat vitamín B a krmiva s vysokým obsahem tuku a také že budete potírat postižené místo homeopatickou mastí. Pro dosažení rychlého výsledku můžete „kocouří ocas“ ošetřovat suchým šampónem pro kočky nebo dětským pud­rem. Výrobek nechejte vsáknout přes noc a ráno jej pak důkladně vykartáčujte. Silně odmašťující prostředky jako například prášek na praní účinkuj í sice rychle, ale pouze krát­kodobě, většinou je jimi aktivita žlázy ještě stimulována. Jediným zcela účinným řešením tohoto problému je kastrace.

 

I kočky, které nepouštíte ven, mohou být napadeny blecha­mi, jež jste mohli vy nebo vaše návštěva zanést do bytu. Zda má kočka blechy, poznáte podle jejich výskytu na místech, kde se rády zdržují, například u kořene ocasu nebo na břiše. Hle­dejte však také hnědočerné částečky, což jsou bleší výkaly. Blechy se rozmnožují velmi rychle a přechod od několika blech k úplnému zablešení je často otázkou pouze několika týdnů. Na trhu je velké množství prostředků proti blechám, z nichž některé neúčinkují vůbec, jiné naopak velmi dobře. Proto si při koupi všímejte především toho, jakou účinnou látku prostředek obsahuje. Pokud váš prostředek není dosta­tečně účinný, kupte jiný výrobek, jenž účinkuje na bázi odliš­né látky. Kromě prostředků účinkujících okamžitě (spreje, pudry, obojky proti blechám), existují také prostředky, které účinkují až po delší době. Jedná se například o tablety, po nichž se blecha, jež pozře krev vaší kočky, stane neplodnou. Používání dalších konvenčních prostředků je však nutné, pro­tože účinná látka tablet blechy nezabije, nýbrž pouze zamezí jejich rozmnožování. Zároveň byste měli ošetřovat nejen kočku, ale i ostatní domácí zvířata a nezapomínat používat speciální spreje na okolí kočky. Více než 90% populace blech totiž neparazituje přímo na kočce samotné, ale v jejím bez­prostředním okolí, a to ve stadiích vajíček, kukel a larev. U koťat prostředky proti blechám nepoužívejte, neboť jsou velmi agresivní a nepatří mezi nejbezpečnější. Raději se vždy poraďte s veterinářem. Má-li vaše kočka blechy, není rozhodně zbytečným luxusem nechat ji také odčervit: ble­chy totiž přenášejí tasemnice.

 

Téměř všechna koťata, nehledě na to, zda a jak často byla svou matkou odčervována, jsou nakažena škrkavkami. Pokud dopustíte, aby se škrkavky v těle vaší kočky nerušeně rozmnožovaly, mohou j í způsobit mnoho problémů. Koťata by měla být poprvé odčervena ještě u svého chovatele. Pro­tože ale odčervovací prostředky neúčinkují proti červím vajíčkům, musí se u mladých koček celá procedura provádět v pravidelných intervalech. Tím se zabrání opakovanému výskytu červů. Poté, co kočka dosáhne stáří jednoho roku, postačí obvykle dát jí jednou za čtvrt roku odčervovací tablety nebo mast. Kočky většinou snášejí lépe mast než table­ty, jež obvykle polykají pouze s velkým odporem; mast však mnoha kočkám dokonce i zachutná.

 

Plísně, často také nazývané lišej, se obávají všichni chovatelé koček, protože kočka postižená plísní se často drbe a v její srsti pak vznikají holá místa. Plíseň sice není životu nebezpečná, ale je vysoce nakažlivá a je těžké se jí zbavit. Majitel kočky, která plísní trpí, může přenášet zárodky, a tím nakazit i jiné kočky. K tomu, abyste plíseň zavlekli k vám domů či kamkoli jinam, stačí, pohladíte-li na ulici nakaženou kočku. Strach z plísně je mezi milovníky koček tak velký také z toho důvodu, že léčba nakažené kočky trvá velmi dlouho a je drahá a pracná. Stejně jako při začervení nestačí ani v tomto případě ošet­řit pouze kočku, speciální prostředky musíte použít po celém domě. Často je vhodné vyměnit podlahové krytiny a jiné tex­tilie (závěsy, sedací soupravy, přikrývky), které by bylo obtíž­né zbavit všech zárodků. Po celou dobu boje proti nákaze (což může trvat jeden rok i více) se vzhledem k vysoké nakažlivos­ti nedoporučuje, abyste u vás doma přijímali majitele jiných koček nebo je sami navštěvovali. Veterinární medicína ale neustala ve svém vývoji, a proto se očekává, že se v nejbližší době objeví na trhu nový prostředek na bázi lufenuronu.

 

Britské kočky bývají poprvé v říji ve věku 6-14 měsíců. Během říje jsou kočky přítulnější než obvykle, hlasitější a při pohlazení prohýbají svůj hřbet kolmo nahoru, přičemž často hrabou zadníma nohama. Kočky v říji sebou také občas plác­nou o zem a jen tak se válí. Tímto způsobem se však nechovají celý den, mezi jednotlivými návaly hodně spí a vypada­jí, jako by v říji vůbec nebyly. Tím se však nenechejte zmást. Četnost, síla a délka říje se u jednotlivých koček různí. U některých jsou projevy říje velmi zřetelné, obvykle tako­vé kočky nadělají hodně hluku, zatímco u jiných byste sotva něco postřehli. Některé kočky jsou v říji téměř každý měsíc, jiné pouze dvakrát do roka. Říje trvá většinou čtyři dny a je často spuštěna jednak účinky tepla a přibývajícím počtem slunečných hodin během dne, jednak přítomností nekastro­vaného pohlavně zralého kocoura.

 

Jestliže nechcete, aby měla vaše kočka koťata, uděláte nejlé­pe, necháte-li j i vykastrovat. Po tomto zákroku již nebudete muset řešit problémy s říjí a s koťaty. Kastraci, mezi lidmi často označovanou jako sterilizace, však nelze vrátit zpátky. Pokud ještě nejste rozhodnuti, zda svou kočku necháte někdy připustit, můžete říji prostřednictvím určitých pří­pravků dočasně potlačit. U kočky, která je v říji jen málo­kdy, však není téměř vůbec nutné do jejího cyklu zasahovat. V době říje však na ni pouze musíte dávat pozor a nesmíte ji pouštět ven. Léky na potlačení říje byste však neměli své kočce podá­vat dlouhodoběji. Zvyšuj í totiž možnost zánětu dělohy a ve starším věku mohou způsobit rakovinu mléčných žláz. Stej­ně negativně působí na kočku i to, když ji opakovaně nechá­te být v říji, aniž byste ji připustili. Pro zdraví kočky je dobré, aby svá první koťata porodila dříve, než dosáhne věku dvou let. Ve starším věku se možnost případných komplikací stále zvyšuje, a proto kastraci neodkládejte déle, než je nutné.

 

Většina britských kocourů si mezi sedmým a čtrnáctým měsícem začne značkovat vlastní území silně zapáchající močí. Protože značkují všichni kocouři a protože jejich moč velmi silně zapáchá, bývá většina z těch, kteří jsou drženi v domácnosti, vykastrována ještě před dosažením jednoho roku. Kastrací se totiž všem podobným projevům zabrání. Vykastrovaný kocour již také necítí potřebu vyhledávat v sousedství kočky v říji a soupeřit s možnými soky, čímž se zároveň snižuje pravděpodobnost, že přijde domů s nevyléči­telnými a po čase smrtelnými chorobami, jakými jsou koči­čí AIDS nebo leukémie.