Na příjemné stránky chovu britské kočky jakožto domácího zvířete by nebylo jistě těžké přijít. S koupí živého tvora však nebývají spojené pouze příjemné, ale též méně příjemné stránky. Zdravá britská kočka, o kterou je dobře pečováno, se může dožít až 15 let. Každý den svého života je na vás zvíře plně odkázáno, co se krmení, péče a pozornosti týče. Nejenže musíte každý den čistit jeho toaletu, nýbrž mu musíte také dávat odpovídající krmivo, které však nebývá vždy nejlevnější. K běžné péči o kočku patří též pravidelné procedury, jakými jsou odčervovací kúra, opatření proti ble­chám či každoroční očkování proti kočičím nemocím. Dospělé britské kočky bývají většinou klidné, mláďata však mohou čas od času zvrhnout váš oblíbený květináč nebo zatnout drápky do sedací soupravy. Mimo to může kočka, ať již stará nebo mladá, udělat občas loužičku na místě, které není k tomuto účelu určeno, nebo vyzvrátit chomáč chlupů na vaši tapetu. Navíc ztrácí britská kočka stejně jako jiné kočky svou srst. Přestože ji budete muset v době línání každý den česat nebo kartáčovat, budete neustále nacházet vypadané chlupy na vašem nábytku a obleče­ní. Jedete-li na dovolenou, musíte najít někoho, kdo se o kočku během vaší nepřítomnosti postará, nebo musíte pát­rat po dobrém kočičím penzionu. Také se může stát, že vaše kočka onemocní. V takovém případě je pak zvíře naprosto závislé na vaší péči. Požádáte­-li o pomoc veterináře, může být v některých případech účet opravdu vysoký, možná si rovněž budete muset vzít den či několik dnů volna, abyste mohli s nemocnou kočkou zůstat doma. Všechny tyto okolnosti byste měli při rozhodování, zda si pořídit kočku jako domácí zvíře, zohlednit. Důležité je, abys­te si všech případných problémů byli vědomi ještě předtím, než si kotě či dospělou kočku přivedete domů.

 

Většina lidí dá při pořizování kočky zcela pochopitelně přednost kotěti před kočkou dospělou. Koťata jsou neodola­telná a koťata britské kočky navíc zaujmou plyšovým a zaob­leným vzhledem. I přesto se však můžete rozhodnout pro kočku starší. Pouto, které navážete se starší kočkou, bude stejně silné jako pouto, které vás spojuje s kotětem. Starší kočka si možná bude na novou situaci zvykat pomaleji, ale nakonec se přizpůsobí stejně dobře jako kotě. Někteří lidé si vybírají raději koťata, protože si myslí, že mohou jejich povahu ještě zformovat podle svého přání. Povaha je ale zčásti daná dědičností a pouze částečně závislá na prostředí, ve kterém kotě vyrůstá, a na způsobu, jak s ním chovatelé zacházejí. Jediné, co můžete udělat, je poku­sit se povahu vylepšit a naučit kotě pravidlům, která platí u vás doma.

 

Pro některé lidi může být lepší volbou pořízení si o něco star­ší kočky, která získala dobrý základ již jinde. To platí napří­klad tehdy, když nepracujete doma, a nemůžete tedy v prvních měsících o kotě pečovat ani je krmit. V mnoha plemenných spolcích pracuje osoba, jež zprostředkovává umístění dospělých koček, které jsou k dispozici. Právě tato osoba by vám měla poskytnout zasvěcené rady, neboť se danému plemeni věnuje velmi pečlivě a rozhodně by si nepřála, aby zprostředkování skončilo zklamáním. Koneckonců dospělé kočky, které musely být ve starším věku přemístěny, nemusejí být vždy pouze problémové. Důvodů vedoucích k tomu, aby se lidé kočky vzdali, může být mnoho, například rozvod, nemoc nebo smrt majitele. O kočce samotné to však nic nevypovídá. Poněkud jiný případ nastává, musela-li být kočka pře­místěna proto, že se chovala agresivně, přehnaně bázlivě nebo chronicky nečistotně, popř. si nemohla či nechtěla zvyknout na jiná domácí zvířata. Přestože se obvykle špatné vlastnosti kočky na nové adrese již neprojeví, přece jen byste měli být při péči o takováto zvířata opatrní. Pokud má starší kočka problémy s přizpůsobením se vaší domácnosti, je nutné si vše pořádně rozmyslet. Nemáte-li dostatečné znalosti o kočkách, můžete se samozřejmě se svými dotazy obrátit na někoho, kdo kočkám rozumí, například na chovatele.

 

Na první pohled patrným rozdílem mezi kočkou a kocourem je jejich vzhled. Kocouři jsou ve všech ohledech impozantnější než jejich druhové protějšky. Povahou se však příliš neliší – existují příjemní i méně příjemní kocouři a totéž platí i pro kočky. Jestliže nemáte v plánu založit chov, pak volba mezi koč­kou a kocourem závisí pouze na vašem osobním vkusu. Pokud však plánujete chov založit, musíte si vybrat kočku. Nevykastrovaní kocouři se totiž kvůli svému značkování chovají v domácnosti jen velmi obtížně. Nechcete-li si založit chov, nýbrž chcete pouze chodit na výstavy, pak vězte, že lze vystavovat kastrované kocou­ry stejně jako kastrované kočky, a to ve vlastní speciální třídě.

 

Pokud již jednu nebo více koček máte, budete se možná sami sebe ptát, zda stávající kočky nově příchozího jedince při­jmou. Míra snášenlivosti je závislá jak na povaze vašich koček, tak na povaze vašeho nového domácího zvířete. Vyrovnané kočky, které ve svém mládí nebo i později přišly do styku s jinými kočkami, dělají při představování nového člena domácnosti problémy jen zřídkakdy. Nově příchozí kočka je pak obvykle plně přijata již během prvních dvou týdnů. Existují však i kočky, které se o domácnost dělí nerady. To se může mimo jiné projevit nečistotností či nervozi­tou, při níž se kočka stáhne na nějaké klidné místo v domě, odmítá potravu nebo stále vyhledává možnost boje s nově příchozí kočkou. Vše se většinou po určitém čase uklidní, ale pokud se situace nezlepší, bude pravděpodobně lepší kočku přemístit. Stávající skupina koček samozřejmě vždy snadněji při­jme malé kotě. Stejně jako lidé mohou i kočky v sobě nalézt zalíbení, nebo se naopak nesnášet a je velmi těžké předem odhadnout, který pocit u nich převáží. Dospělá britská kočka, která u svého předchozího majitele vycházela s ostatními kočkami dobře, nebude ani ve vaší rodině zdrojem problémů. Nově příchozí kočku byste měli nejprve nechat, aby si dům sama prohlédla, a pak k ní teprve vpustit ostatní členy domácnosti.

 

Mladé i staré kočky, které mají dobrý základ od svého cho­vatele nebo majitele, se obecně lépe přizpůsobují, pokud se dostanou do rodiny, kde jsou přítomna i jiná domácí zvířata. Máte-li psa, který je již na kočky zvyklý a který s nimi zachází opatrně, pak by měl bez potíží přijmout i kočku novou. Přestože váš pes běhá venku za kočkami, nemusí to ještě zna­menat, že se bude podobně chovat i k novému členu domác­nosti. Existuje totiž mnoho psů, kteří se venku honí za kočkami, ale své domácí kočce by rozhodně neublížili. Přesto je zapotřebí určité opatrnosti, především pokud máte poněkud agresivnějšího psa. Svého psa byste měli znít natolik dobře, abyste věděli, jak bude na kočku reagovat. Je samozřejmé, že v prvním období nenecháte psa a kočku spolu samotné a že kočka bude mít vždy možnost úniku – místo, kam se pes nedostane. Zvířatům můžete být též nápo­mocni v tom, že psovi vždy, když bude kočka v jeho blíz­kosti, podáte kousek sýra nebo salámu. Bude si pak přítomnost kočky spojovat s něčím příjemným. Častokrát může být jednodušší vzít do domácnosti starší kočku, která je již na psy zvyklá. Koťata, která si hrají, mňoukají a utíka­jí, mohou totiž probouzet v některých psech lovecké instinkty.

 

Mnoho domácích zvířat si lidé do domácnosti přivedou na přání dětí. Pro sociální vývoj dítěte je velice dobré, pokud vyrůstá ve společnosti zvířat, a naučí se tak nést zodpověd­nost za dalšího živého tvora. Nepočítejte však s tím, že se vaše malé děti budou o kočku starat samy. Děti ještě nemají tolik vyvinutý smysl pro zodpovědnost. Kromě několika výjimek dětské nadšení rychle opadne a starost o kočku zůstane pouze na vašich bedrech. Pokud vycházíme z předpokladu, že se britská kočka může dožít i 15 let, není vůbec vyloučeno, že děti se již z domova odstěhují a kočka bude stále ještě v plné síle. Nikdy si proto nepořizujte kočku pouze kvůli dětem, musíte j i chtít i vy sami. Naučte své děti, že kočka je živý tvor, kterého je třeba respektovat, a že nikdy nemají kotě nebo dospělou kočku rušit ze spánku. Přirozeně nesmíte tolerovat, aby děti s koč­kou zacházely příliš hrubě nebo ji za hlasitého křiku honily po domě. Kočky se mohou přestat ovládat a podle své pova­hy jednat ze strachu bud agresivně, nebo naopak bázlivě.

 

V protikladu k současným domněnkám nejsou kočky samo­tářská zvířata. Toto tvrzení totiž platí pouze pro kočky, které vyrostly v divočině. Jejich matka je v určitém okamžiku naučí stát na vlastních nohách, přestane je krmit, a sotva dosáhnou věku 11 týdnů, přestane o ně zcela pečovat. V relativně krátké době vychová ze svých mláďat nezávislá zvířata, která po odchodu od matky vyrůstají téměř samotářsky. Pokud se však kotě narodí u lidí jako domestikované zvíře, nikdy není takto zapuzeno. Lidé nejenže pečují o srst zvířete, když je hladí a kartáčují, ale dávají mu též najíst. Tím nahrazují péči, kterou by mu věnovala jeho matka, a díky této péči zůstane domácí kočka z velké části navždy ve stadiu kotěte. V tomto stádiu potřebuje kočka pozornost buď lidí, nebo jiných koček. Jestliže si tedy pořídíte kočku a pak ji většinu dne pone­cháte svému osudu, bude se cítit osamocená. Pokud své kočce nemůžete nabídnout dostatek společnosti a pozornos­ti, pořiďte si kočky dvě, aby si měly v době vaší nepřítom­nosti „s kým popovídat“.

 

Britské kočky mají většinou klidnou povahu, a proto se dobře hodí pro chov v domácnosti. Ke své spokojenosti sice nepotřebují venkovní výběh, musí však mít dostatek mož­ností ke škrábání, šplhání a hraní a musí mít také dostatek pohybu. Rozhodně byste neměli nechat zvíře běhat venku samotné. Nejenže se kočka může nakazit nevyléčitelnými kočičími nemocemi, ale může se stát též obětí dopravní nehody nebo se setkat se psem, který nesnáší kočky, popří­padě se může i otrávit. Kromě toho se může stát, že volně pobíhající kočka vykoná svou potřebu u vašich sousedů, což se u nich může setkat s nelibostí. A vzhledem k tomu, že britské kočky jsou krásná a přátelská zvířata, je možné, že si vašeho volně pobíhajícího miláčka odnese někdo domů.

 

Rozhodnete-li se kočku chovat v domácnosti, přidělejte do oken sítě proti mouchám, abyste mohli větrat dům bez rizi­ka, že kočka vyběhne ven. Již od malička držte kočku doma a nepouštějte ji v žádném případě ven. Britské kočky, kterým bylo v mladém věku chození ven zakázáno, je v dospělém věku nevyžadují, což je správný výsledek výchovy těchto koček. Pokud máte zahradu, můžete kočce udělat výběh, který bude hraničit se zadními dveřmi nebo s oknem. Další mož­ností je oplotit zahradu a na vrchol plotu umístit bud‘ drát pod nízkým napětím, nebo zahnout konce plotu dozadu. To vezme většině britských koček odvahu. Také balkon může­te obehnat silným pletivem, aby kočka mohla bez jakého­koli rizika na čerstvý vzduch. Prostřednictvím „kočičích vrátek“ ve dveřích může kočka dle libosti chodit ven i dovnitř.

 

Britská kočka není náladová, naopak má klidnou a dobrosr­dečnou povahu. Kočce, která je dobře začleněna do společ­nosti a má po rodičích povahu typickou pro toto plemeno, vyhovuje soužití s jinými kočkami, psy i s dětmi. Britské kočky se rády pohybují ve společnosti „svých“ lidí, rády se nechají hladit, rády se mazlí, ale lidem se nikdy nevnucují, pouze zcela výjimečně. Mladá zvířata bývají často velmi hravá, ale od jednoho nebo dvou let začínají být kočky stále pasivnější. Dokážou se sice zabavit i samy, ale mají v oblibě společnost a družnost – britská kočka není zvíře, které by mohlo nebo chtělo trávit celé dny samotné. Jeho protesty sice nenaruší domovní řád, ale jeho radost ze života se může vytrácet, což zvíře nedává najevo příliš nápadně. Tyto vlastnosti stejně jako skutečnost, že britská kočka není „upovídaná“ tolik jako například mnohá plemena východního původu, z ní činí skvělou kočku jak pro klidné lidi, tak pro rušné domácnosti. Existují samozřejmě i o něco složitější a náročnější zvířata. Případnému zklamání můžete zabránit tím, že nekoupíte kotě na první možné adrese, ale raději vyhledáte zkušeného chovatele.