Plemenný standard britské kočky je v rámci kočičích ras jed­ním z mála, který je u všech sdružených organizací na světě téměř shodný. Originální standard, od nějž jsou odvozeny všechny ostatní, pochází od anglického sdružení GCCF (The Governing Council of the Cat Fancy), založeného roku 1910.

 

Britská kočka (BK) je kompaktní vyváženě stavěná a silná kočka se statnou a svalnatou postavou, širokým hrudníkem a silnýma krátkýma rovnýma nohama s kulatými tlapami. Její ocas je na začátku tlustý a na konci zakulacený. Tato kočka má kulatou hlavu s prostorem mezi malýma ušima. Jejími dalšími znaky jsou kulaté tváře, masivní brada, velké kulaté a široce otevřené oči, krátký široký nos a krátká a hustá (plyšová) srst.

 

Britská kočka má kulatý obličej s plnými tvářemi, širokou leb­kou a s kostmi se zaoblenou strukturou. Hlavu nese krátký tlustý krk. Nos by měl být krátký, široký a rovný. Profil se zakulaceným čelem přechází v krátký rovný nos s přechodem (posazením nosu), který není zalomený ( žádný „stop“), nýbrž lehce klenutý. Brada musí být plná, silná a široká, odchylky se považují za chybu. Chrup do sebe musí dohře zapadat. Linie mezi nosem a bradou by měla být rovná. Uši jsou malé, širo­ké ve svém základě a zakulacené na horní straně a musí být umístěny tak, aby nerušily kontury hlavy. Vnější strana musí být ochlupená, vnitřní strana méně. Oči jsou velké, kulaté, do široka otevřené, posazené daleko od sebe, horizontálně umístěné, bez sebemenšího náznaku sklonu k orientálnímu tvaru.

 

Kompaktní postavu tvoří krátké rovné tělo s hlubokým hrud­níkem a nízkým těžištěm. Tělo by mělo být masivnější než ramena, postava středně velká až velká. Nohy by měly být krátké, rovné a silné se zakulacenými tlapkami. Ocas je tlustý, střední délky, širší v základě než na zakulaceném konci.

 

Srst by měla být krátká, na dotek silná a vitální. Příliš jemná a řídká srst je považována za chybu.

 

Tělesný stav by měl být perfektní a měl by působit svěžím a vitálním dojmem.

 

Za chyby jsou považovány deformace čelisti a úst, deforma­ce ocasu a různé další anatomické odchylky, příliš dlouhá jemná a řídká srst, cuckovatý ocas, zalomený nos, slabá brada či zalomené polštářky, na nichž rostou vousky. Mezi závažné chyby, které vylučují umístění na první příčce nebo získání titulového certifikátu, patří předkus nebo zákus, odchylka v kostní struktuře ocasu nebo jiná tělesná odchyl­ka, příliš dlouhá či řídká srst (u dospělých koček) a zalome­ný, plochý nebo tupě vypadající nos.

 

Plemenný standard britské kočky pro typ a stavbu těla je shodný téměř na celém světě, což však neplatí v případě barevných a vzorových kombinací, jež se v různých zemích a organizacích liší. Navíc nejsou tyto údaje neměnné. Cho­vatelé se neustále zabývají evolucí, zlepšením a zušlechtě­ním britské kočky. Tento vývoj neprobíhá na celém světě současně, a proto se mohou kritéria uznání nových typů v různých zemích a organizacích odlišovat. V následujících kapitolách jsou pojednány barevné sku­piny britských koček. Kvůli mnoha změnám v uznání druhů však může tato kniha rychle ztratit na aktuálnosti, pokud u každé jednotlivé barvy nebude uvedeno, zda byla, nebo nebyla uznána, popř. jakou organizací. Naším záměrem je podat výklad nejznámějších barevných typů a skupin. Seznam všech barev koček, které se chovají a vystavují v současné době, najdete v kapitole nazvané Seznam barev.
⇐ Zpět                                 ⇑ Domů                                  ⇒ Další