Ačkoli kočky nedovedou komunikovat hlasem tak dobře jako lidé nebo psi, když budete pozorně poslouchat zjistíte že znají hned několik způsobů jak nám dát najevo, jak se právě cítí. Mnoho koček umí měnit výšku zvuků, které vydávají, podle toho jakou jim věnujeme pozornost. Některé jsou dokonce tak dobré že se skoro zdá‘ že s námi mluví!
Předení
Nejjasnější signál, že kočka je klidná a spokojená, je její tiché předení. Tenhle zvuk umí vydávat i úplně malá koťátka — ta nejprve předou, když pijí mateřské mléko, aby jejich maminka věděla, že je všechno v pořádku. Kočky při předení nemusí otevírat ústa a dovedou příst bez přerušení, zatímco vydechují a nadechují se. Umožňuje to jedinečná stavba hlasivek, kterou se vyznačují právě kočkovité šelmy.
Mňoukání
Kočky nám nemohou říct, co po nás chtějí, ale přesto si dovedou člověka „vycvičit“ k tomu, aby pochopil některé zvuky, jež vydávají. Kočka mňouká, kňourá, vrní a někdy dokonce i zpívá! Kočičí „slova“ vznikají většinou ve chvíli, kdy kočka otevírá ústa a začíná vydávat nějaký zvuk, nebo naopak ve chvíli, kdy ústa zase zavírá. Když budete svou kočku pozorně sledovat, časem zjistíte, že určité zvuky jsou spojeny s určitými činnostmi. Někteří majitelé koček dokonce rozeznávají šestnáct různých zvuků, které jejich kočka vydává, a dovedou jim přiřadit odpovídající význam, například: „pusť mě ven, „pusť mě dovnitř, „nakrm mě, „pomazli se se mnou“ nebo „kde jsi byl‘?“
FAKTA O KOČKÁCH: Lvi občas předou, ale na rozdíl od koček domácích tento zvuk nepoužívají k vyjádření spokojenosti. Jejich předení také není nepřerušené jako u koček vydávají tento zvuk jen s výdechem. Velké kočky se dělí na dvě skupiny: ty které řvou, jako tygři a afričtí lvi, a ty, které předou. Například horští lvi umí příst, syčet, křičet i vrčet, ale neumí řvát.
Kňourání
Některé kočky kňourají — vydávají táhlý zvuk, který vzniká tak, že nejprve otevřou ústa a pak je zase přivřou —‚ protože se snaží upoutat naši pozornost. Pokud si na to jako majitelé kočky nedáte pozor, mohl by se z kňourání stát nepříjemný zvyk! Možná se vám „písnička‘, kterou vám kočka zpívá přes den, zpočátku bude líbit, ale určitě byste ji nechtěli poslouchat v noci, až budete chtít spát.
Některá plemena koček, například siamská, používají hlasové projevy víc než ostatní. Snaží se na své majitele „mluvit“ v jednom kuse, a pokud se jim nedostane kýžené pozornosti, dovedou mluvit pěkně nahlas!
Syčení a vrčení
Syčení je odstrašující zvuk, který kočka vydává v sebeobraně. Otevírá ústa, stahuje dolní čelist dozadu a svrašťuje tvář. Přitom prudce vydechuje proud vzduchu, což vyvolává slyšitelné syčení. Někdy jí spolu se vzduchem z hrdla vytrysknou i sražené vodní páry, takže to vypadá, jako by kočka prskala. Tímhle způsobem se kočkám občas daří zahnat na ústup i větší protivníky, snad proto, že trochu připomíná syčení podrážděného hada!
Kočky dovedou ovšem i vrčet. Hluboký zvuk, který vzniká až v hrtanu kočky, je jasným znamením, že není radno se přibližovat!
Mnohé kočky se naučí vydávat zvuky, které si jejich majitelé umějí přeložit, třeba „nakrm mě!“
⇐ Zpět ⇑ Obsah ⇒ Další