Kočky jsou už odnepaměti součástí našeho života. V dávných časech je lidé chovali, aby v jejich domech lovily myši a krysy a chránily tak jídlo ve spižírnách. Dnes jsou vítaným společníkem, který nám prokazuje svou náklonnost a se kterým si užijeme spoustu legrace. Ale kočka je v hloubi duše pořád ještě „šelma“, a právě proto je tak fascinující – je to divoké zvíře i domácí mazlíček v jednom!

Kočky jsou hravé, veselé, citlivé a laskavé. Jsou ovšem také nezávislé, samostatné a cílevědomé. Jako chovatelé koček bychom měli být schopni pochopit a ocenit obě stránky jejích povahy, a měli bychom se také naučit řeč, kterou s námi mluví, abychom rozpoznali jejich nálady, pocity a potřeby.

Ačkoli kočky už po staletí žijí mezi lidmi a jejich domovem se stala pohovka v obýváku, je třeba mít na paměti, že každé koťátko musíme nejdřív naučit, jak se má v našem bytě či domě chovat. Kočka si musí zvyknout na celou řadu věcí, které v domácnosti uvidí, uslyší nebo ucítí, a také na to, že se jí dotýkáme a bereme ji do náručí. Musí překonat instinktivní strach ze zapnuté pračky, z hučícího vysavače, z nečekaného cvaknutí toasteru a hlavně z lidí, kteří občas pobíhají sem a tam. Musí si zvyknout na hlasité vyzvánění telefonu, snášet návštěvy u veterináře a smířit se se spoustou dalších zvláštností a podivností, které na ně v lidské společnosti čekají.

Soužiti s lidmi představuje pro koťátko spoustu nepřirozených věcí, na které si nejprve musí zvyknout!

Kočky „mluví“ celým tělem a výrazem tváře

Nejdůležitější ovšem je, aby se kočka naučila s námi komunikovat. Musí se naučit trochu z naší řeči, a my se zase na oplátku musíme snažit porozumět tomu, co nám říká ona. Kočky se mezi sebou dorozumívají způsobem, který si lidé sotva dovedou představit. Mají tak vyvinutý čich, že někdy doslova „ochutnávají jednotlivé pachy, jež my ani nevnímáme. Citlivým sluchem rozpoznají i na velkou vzdálenost šelestění myši v trávě nebo bzučení hmyzu, a díky bystrému zraku vidí mnohem lépe než člověk. Ale i přes všechny tyto rozdíly můžeme s kočkou komunikovat — nejprve se však musíme naučit její řeč, porozumět tornu, jak se cítí a co se nám snaží sdělit. K tomu je třeba sledovat řeč jejího těla a rozlišovat různé výrazy v tváři. Kočka se samozřejmě nenaučí mluvit lidskou řečí, ale hodně nám toho může říct polohou uší, hmatových vousů a ocasu.

Učit se porozumět vaší kočce je nejen zábavné a zajímavé, především je to způsob, jak se s ní naučit zacházet tak, aby jí to bylo příjemné. Zároveň ji můžete vycvičit, aby na zavolání přišla nebo aby se posadila. Dokonce se spolu naučíte i několik legračních kousků. Jen málo lidí věnuje své kočce dost času na to, aby se naučili mluvit její řečí. Když to dokážete, zařadíte se do skupinky šťastlivců, kteří svému domácímu miláčkovi rozumí. A vaše kočka vás za to jistě odmění láskou a přízní.

Kočičí obdoba podání ruky otírání se hlavou je důležitou součástí kočičí řeči
⇐ Zpět                                ⇑ Obsah                                 ⇒ Další