Samozřejmě si nikdo nepřeje, aby vaše kočka onemocněla. Pokud máte kotě od dobrého chovatele, dobře se o něj stará­te a dáváte mu pestrou stravu, pak by mělo být vše v pořádku. Ale i přes veškerou péči, kterou své kočce poskytujete, může onemocnět. V této knize bohužel není možné popsat všechny u koček se vyskytující nemoci, ale následující přehled přízna­ků vám snad alespoň trochu pomůže, jestliže o zdraví své kočky pochybujete. Tento seznam však není úplný. Pokud si nejste jisti, kontaktujte vždy svého veterináře.

 

• průjem (ne ve všech případech)

• problémy při močení a vyprazdňování • jiná barva moči než obvykle

• časté močení

• znatelné třetí oční víčko

• výtok z nosu a očí, u koček z vagíny • zvýšená teplota

• kočka je náhle z neznámých důvodů nečistotná

• odlišný příjem potravy (kočka jí méně nebo nejí vůbec, více pije) • odlišné chování (příliš klidná, stažená do sebe nebo bázlivá)

• vyrážka na kůži

• náhlé vypadávání chlupů, tvoří se holá místa • slintání

• hubnutí

• kočka náhle pečuje více o svou čistotu

• celkově horší kondice

• vypouklé bříško

• problémy s běháním • dočasná ochrnutí

• častější zvracení (nezaměňujte se zvracením chomáčů chlupů)

 

Kočičí průjem mívá mnoho různých příčin. Kočky totiž mají nejen velmi citlivý žaludek, ale navíc jsou náchylné na napadení střevními parazity. Proto by kočka měla dostávat vysoce hodnotné krmivo, ohřáté na správnou teplotu, při­čemž hygienu je třeba dodržovat jak při přípravě krmiva, tak i při údržbě toalety. Jídlo, které se rychle kazí, odstraňte ihned, jakmile se kočka dosyta nají. Problémy s pozdě odstraněným jídlem se vyskytuj f hlavně v létě. U kočky, která trpí průjmem, může snadno dojít k dehydrataci a zvíře pak může kvůli ztrátě tekutin vážně onemocnět nebo zemřít. Pokud má vaše kočka průjem, nečekejte a co nejdříve se poraďte s veterinářem. Při stále se opakujícím průjmu doká­že lékař pomocí rozboru bakterií předepsat nejvhodnější lék.

 

Prostřednictvím mateřského mléka získají kočky v prvních šesti měsících protilátky proti určitým nemocím. Jakmile však začne kočka sama přijímat potravu, protilátky přestanou postupně působit a právě v tom momentu nastává čas nechat kočku očkovat proti vzteklině (panleukopenie) a virové rhi­notracheitidě (feline upper respiratory disease). Jedná se o vysoce nakažlivá virová onemocnění, která mívají často smrtelné následky. Kočky jsou obvykle poprvé očkovány ve věku osmi týdnů a poté ještě jednou okolo 12 týdnů. Očko­vání proti vzteklině účinkuje dokonale – kočka, která byla proti této nemoci očkována, se jí již nemůže nakazit. Rhi­notracheidu může kočka dostat, přestože proti ní byla očko­vána, symptomy nemoci však nejsou poté natolik závažné.

 

HCM je dědičná choroba, která spočívá v tom, že stěna levé srdeční komory je větší a silnější než obvykle, kvůli čemuž srdce nemůže normálně fungovat. Tato vada se vyskytuje často jak u britských koček, tak i u ostatních druhů koček. První problémy se obvykle objeví až v dospělém věku. Hypertrofická kariomyopatie je údajně autosomálně domi­nantně dědičná choroba. Počáteční symptomy jsou znatelné pouze nepatrně, a můžete je proto snadno přehlédnout. Kočka vypadá dlouho zdravě, najednou však vážně onemocní. Často také dochází k ochrnutí nohou, rychlejšímu tlukotu srdce nebo šelestům na srdci. U některých koček se objevují pouze lehčí stadia této nemoci; ty se pak mohou bez výraznějších problémů dožít vysokého věku, zatímco u jiných koček vede tato nemoc k předčasné smrti. V současné době he tuto nemoc diagnostikovat pouze ultrazvukem. Vyšetření by měl provést speciali­zovaný veterinář, který má s touto metodou dostatek zkuše­ností a který pracuje s moderními přístroji. Zvětšení srdeční stěny totiž může mít i jiné příčiny, takže diagnóza HCM nebý­vá vždy přesná. HCM je sice nevyléčitelná choroba, pokud je však diagnostikovaná a léčená, může se srdeční činnost díky speciálním lékům zlepšit.

 

PKD je dědičné onemocnění ledvin, jež se vyskytuje nejen u koček, ale i u jiných zvířat a též u lidí. Nemoc se projevu­je výskytem cyst (prohloubenin naplněných tekutinou), které se tvoří na obou ledvinách. Tyto cysty ochromují funk­ci ledvin a mohou mít až smrtelné následky. Přestože je PKD nevyléčitelná choroba, mohou vhodné léky život zvířete prodloužit. Nemoc se často projevuje nadměrným pitím a s tím spojeným nadměrným močením. Polycystic kidney disease se objevuje v různých stupních. Zvíře na ni může zemřít již v mladém věku, ale též se stává, že kočka onemocní až později.V druhém případě se majitel často domnívá, že kočka zemřela na přílišné opotřebování ledvin, zatímco pravou příčinou smrti byla právě neléčená lehká forma PKD. Kvůli dědičnému charakteru tohoto onemocnění je důležité nemoc diagnostikovat, a to i přesto, že se nemocné kočky často dožívají vyššího věku. Zvířata, která zdánlivě nemají žádné potíže, ale přesto PKD trpí, mohou totiž zplo­dit koťata, která touto nemocí onemocní již v útlém věku a také na ni předčasně zemřou. Diagnóza se zjišťuje pomocí ultrazvuku a určují ji pouze specializovaní lékaři.

 

Kočičí AIDS, oficiálně virová ztráta imunity (feline immu­odeficency virus), je v mnohém podobný nemoci AIDS, terá se vyskytuje u lidí. Je bezpečně prokázáno, že kočičí AIDS se nemůže přenést na člověka, a naopak. Kočky se mohou nakazit, když je pokouše jiná kočka nakažená FIV. Většinu takovéto rizikové skupiny tvoří nekastrovaní kocouři­, kteří neúprosně brání hranice svého teritoria. Přestože je pravděpodobnost nákazy během sexuálního aktu opravdu mizivá, je možné, že kocour kočku během krytí kousne do krku, a tím ji nakazí. Kočka pak může dále nakazit svá koťata. Kočičí AIDS je nevyléčitelný. Kočku je sice možné léčit pomocí kombinované terapie a moderních léků, ale účinn­ost této léčby se teprve ověřuje. Prozatím neexistuje žádný lék ani očkovací látka, která by dokázala kočky proti této nemoci ochránit. Nakažená kočka je navždy nositelem tohoto viru a může ej přenést i na ostatní kočky. Je tedy důležité, abyste naka­žené zvíře nenechali přijít do styku s jinými kočkami, neboť stále existuje riziko, že jedna kočka druhou kousne. Jediným způsobem, jak kočku před AIDS ochránit, je nenechat ji přijít do styku s potenciálně nakaženými zvířaty. Toho můžete v praxi dosáhnout pouze tak, že nenecháte očku venku volně běhat. Zároveň nezapomínejte nechávat pravidelně provádět testy nejen novým kočkám ve vaší domácnosti, ale také těm starším, především pokud se minulosti toulaly nebo byly v útulku. Na kočičím AIDS je zrádné, že se jeho průběh u různých oček liší. Některé kočky onemocní během krátké doby po nákaze, jiné vykazují symptomy až po delší době – po pěti letech od nakažení – a některé kočky se s touto nemocí dožijí vysokého věku. K symptomům této nemoci patří mimo jiné horečka, průjem, změny povahy, vleklé záněty (zejména záně­ty dásní), chudokrevnost, virová rhiotracheitida, která nechce odeznít, zvětšené Lymfatické uzliny, podivné rakovino­vé nádory a hubnutí. Ke zjištění kočičího AIDS se používají krevní testy na přítomnost protilátek. Chovatelé svá chovná zvířata testují na přítomnost protilátek v krvi vždy, a proto si můžete být jisti, že vaše právě koupené kotě AIDS nemá.

 

Infekční leukémie, oficiálně feline leukemia virus (FeLV), je virové onemocnění, které může kočku postihnout v jakém­koli věku. Kočka se může nakazit kousnutím od nakažené kočky, vzácněji pak, pokud se s nakaženou kočkou dělí o stravu či kočičí toaletu nebo si vzájemně čistí srst. Protože tento virus napadá imunitní systém, bývají symptomy různé, postižená kočka se může například snadněji nakazit různými viry a bakteriemi. Vir způsobuje mimo jiné také vznik tumo­rů na lymfatických žlázách. Infekční leukémie je prozatím nevyléčitelná, i když očko­vací látka proti ní již existuje.Většina chovatelů proto nechává u svých koček provést testy, které vykazuji pří­most protilátek proti FeLV v krvi. Abyste předešli nákaze, nenechávejte své kočky volně pobíhat venku, by se mohly nakazit, a u svých nových i starých koček nechejte provést testy na přítomnost protilátek proti FeLV v krvi a zároveň nechejte všechny kočky očkovat.

 

Patella luxatie (PL) je dědičná vada kolenních kloubů, která se vyskytuje u rozličných druhů psů a koček, mezi nimi i u britské kočky. Odchylka se vyznačuje více či méně uvol­něnými kolenními klouby, v nejvážnějších případech se mohou klouby uvolňovat při sebemenším pohybu, což zne­možňuje kočce ohýbat nohy, a tedy jakýkoli normální pohyb nebo skákání. Ve velké většině případů se však jedná pouze o lehkou luxaci, která kočku tolik neomezuje. Diagnózu může určit dobrý veterinář, který hmatem zjistí, jakou vůli mají kolenní klouby při lehkém tlaku. Kočkám, jež trpí váž­nější formou patella luxatie, může pomoci operace, kterou provádějí specializované kliniky.

 

Odchylky kostry nebývají u britských koček časté, pouze v určité linii plemene se občas vyskytnou „flatchested“ koťa­ta (koťata s plochým hrudníkem). Jedná se o dědičnou vadu, při které není hrudní koš zakulacený, nýbrž je plochý. Není jisté, jakým způsobem se tato vada dědí, a proto se chovate­lé snaží ryto kočky ze svého dalšího chovu vyloučit. Občas se stejně jako u ostatních plemen koček vyskytnou odchylky ve stavbě ocasu – narodí se bezocasé kotě. V tomto případě jde však spíše o kosmetickou vadu, která nijak nepostihuje zdraví zvířete. Přesto chovatelé hlídají i tuto vadu, protože podobně postižená kočka nemá samo­zřejmě na výstavách příliš velkou šanci uspět. Nakonec je třeba zmínit, že v minulosti byla pod jménem britská kočka zaregistrována zvířata z jiného plemene, a to scottish fold neboli skotská klapouchá kočka – dnes již uzná­vané plemeno. Mutace, která zavinila sklopené uši, může způsobit deformace také na jiných částech kočičí kostry. Proto se nedoporučuje plemenit britské kočky, které mají mezi svými předky právě scottish fold.