Britská kočka je velmi populární rasou. Byla-li po léta nej­vyhledávanější modrá verze, stala se v poslední době díky opakovanému účinkování v reklamách nejoblíbenější stříb­řitá tabby. Právě díky velké popularitě britské kočky musíte být při koupi obzvláště obezřetní. Často jsou totiž nabízena koťata britské kočky bez rodokmenu. Tato zvířata nejsou téměř nikdy čistokrevná, jedná se spíše o kočky, které se stříbřité tabby podobají, nebo jde o křížence kočky domácí s kočkou perskou. Přestože vše může nasvědčovat tomu, že jste navštívili zku­šeného chovatele, je kočka bez rodokmenu vždy podezřelá. Náklady na pořízení rodokmenu totiž netvoří ani čtyři pro­centa z průměrné ceny kotěte, a pokud má chovatel všechny záležitosti v pořádku, nemá příslušný spolek žádný důvod mu vydání rodokmenu odmítnout. K odmítnutí přikračuje spolek pouze tehdy, pokud rodiče kotěte nebyli vůbec testováni nebo byli pozitivně testováni na nakažlivé a po čase smrtelné koči­čí choroby, jakými jsou kočičí AIDS nebo leukémie. Spolek může zamítnout vydání rodokmenu také tehdy, pokud chovatel kočku připustí vícekrát, než je pro ni zdravé, obvykle jsou povoleny maximálně tři vrhy za dva roky. Z těchto důvodů tedy raději nabídku na kotě bez rodokme­nu nepřijímejte, ve většině případů není něco v pořádku.

 

Pokud chcete své nové domácí zvíře chovat, případně vystavo­vat, měli byste se tímto plemenem zabývat hlouběji, dříve než se začnete poohlížet po volných koťatech. Každé kotě totiž není k vystavování ani chovu vhodné a ne každý chovatel je zaru­čeným odborníkem, který se vyzná nejen ve všech kladech a záporech této rasy, ale také v lepších a horších stránkách rodi­čů, vzdálenějších předků a především svých vlastních koťat. Kotě, které chcete vystavovat, popřípadě chovat, tedy kupujte výlučně u zkušeného a osvědčeného chovatele. Již po telefonu mu můžete vysvětlit, jaké kotě přesně hledáte. Pokud chcete kotě plemenit, je důležité najít chovatele, který nechal svá zvířata preventivně prohlédnout, zda se u nich nevyskytuje nějaká dědičná vada typická pro britské kočky. Je také důležité vědět, zda se mezi předky britské kočky nevyskytovali jedinci jiné rasy než právě britské kočky, s vý­jimkou případně jedné perské kočky mezi vzdálenějšími předky. Rozhodně se neostýchejte navštívit několik různých chovatelů, abyste mohli vše porovnat, a mohli se tak objek­tivněji a zodpovědněji rozhodnout a jednat s chovatelem, který vás nejvíce osloví svým zacházením se zvířaty, znalostí rasy a především znalostí svých zvířat. Přesto vám však žádný chovatel, ať již sebevíc zkušený, nemůže poskytnout záruku, že právě z vámi vybraného kotě­te vyroste šampion. Chovatel vám může pouze pomoci vybrat kotě s vynikajícími rodiči i vzdálenějšími předky, které ve svém mládí vykazuje správnou barvu, strukturu i kresbu srsti a určité tělesné znaky. Slibně vypadají napří­klad ta koťata britské kočky, která jsou hezky „kulatá“ a kompaktní. Zda taková zůstanou, až vyrostou, však před­povědět nelze.

 

Pokud chcete mít kotě britské kočky pouze jako domácí zvíře a neplánujete je vystavovat ani chovat, pak pro vás budou menší vady na kráse zřejmě méně podstatné. Co se vzhledu zvířete týče, můžete být méně kritičtí a slevit v některých nárocích. V každém vrhu se vyskytne jedno nebo více koťat, na kterých chovatel vidí, že nedosáhnou na vysoké laťky vyty­čené plemenným standardem. Jsou to například dvoubarev­né britské kočky, jež nemají dostatek bílé barvy, nebo zvířata, která nemají požadovanou barvu očí či dostatečně kontrastní tabby vzor. Tato koťata se prodávají ve třídě nazvané „kočka nevhodná na výstavy“ (kočka na mazla), a to většinou za nižší cenu. Občas se také stává, že se dvěma krátkosrstým kočkám narodí dlouhosrstá koťata. Taková koťata mají stejně dobrý základ jako výstavní kusy ze stejné­ho vrhu, takže si můžete být jisti, že jinak je zvíře zcela v pořádku. Někteří chovatelé vás nechají podepsat formulář, ve kte­rém se zavazujete nechat kočku nebo kocoura „s chybička­mi“ vykastrovat, jakmile dosáhnou patřičného věku. Tímto způsobem chovatelé zajišťují, aby se barevné vady nepřená­šely na příští generace.

 

Když se jdete podívat k chovateli na zvířata, měli byste se soustředit hned na celou řadu věcí. Většina chovatelů sice chová ve své domácnosti nebo ve venkovním výběhu více koček, ale není dobré, pokud se to u nich kočkami jen hemží. Pokud jich totiž žije v domě hodně, nemůže jim být nikdy věnovaná dostatečná pozornost a péče. Koťata by měla vyrůstat doma, a nikoli ve venkovním výběhu, protože to by mohlo vyvolat problémy sociálního druhu. Koťata, která jsou duševně i tělesně v pořádku, uví­tají vaši návštěvu jako zajímavou změnu v koloběhu všed­ních dní. Jestliže se dohře probudí, budou pokládat vaši návštěvu za velice příjemnou, v žádném případě jim nebude nenahánět strach. Pozornost věnujte také hygieně. Vůně v kočičím chovu může být poněkud méně svěží než u vás doma, zvláště jsou-li v domě nebo sousedních prostorách přítomni i nekastrova­ní kocouři. To však neomlouvá výměšky poseté kočičí toa­lety ani jiné jevy, které ukazují na nedostatečnou péči. Pokud jsou všechny tyto věci v pořádku, prozkoumejte, zda koťata působí zdravým dojmem. Výtoky z nosu a očí, ble­chy v kožichu, špinavá ouška nebo známky průjmu nejsou dobrým znamením. Koťata, která takovéto symptomy vyka­zují, raději nekupujte, mohla by být totiž nakažena nějakou nemocí. Dalším znamením, podle kterého poznáte, že koťa­ta nejsou zcela v pořádku, jsou například příliš kulatá bříška a holá místa v srsti, která vznikají z nejrůznějších negativ­ních příčin. V takovém případě, k němuž naštěstí nedochá­zí příliš často, raději nenavštěvujte ve stejný den jiného chovatele, abyste nákazu nepřenesli na jeho zvířata.

 

Pokud hledáte domácího mazlíčka, vybírejte si především podle citu a podle toho, které kotě vás nejvíce osloví. I kočky mají své city a šance, že se některému z koťat vážně zalíbíte a že to dá dostatečně najevo, je velká – výběr podle citu bývá obvykle dobrou volbou. V žádném případě si však raději nevybírejte nejslabší a nejmenší koťátko z vrhu, přestože může být levnější. Jeho špatný zdravotní stav má nezřídka opodstatněný důvod a je velmi pravděpodobné, že byste se po jeho koupi potýkali nejen s finančními, ale též s citovými problémy. Chcete-li kotě chovat a vystavovat, dejte na radu chovatele. Ať již má zvíře jakýkoli zevnějšek, nezapomínejte, že bude dalších 15 let členem vaší domácnosti, a je tedy velmi důležité, abyste si vyhovovali. Má-li i to nejhezčí kotě pova­hu, která vás neosloví, počkejte raději na další vrh.

 

Seriózní chovatel by nikdy neměl dávat kotě novému maji­teli dříve, než zvíře dosáhne věku 12-13 týdnů. Mnoho cho­vatelů vám přinese kotě až domů, aby zjistili, jak a kde skončí jejich starostlivě opatrované a opečovávané zvíře. Také kotě se pak může, zatímco je důvěrně známý chovatel ještě nablízku, v klidu seznámit s novým domovem i novými spolubydlícími. Chovatel by vám měl současně s kotětem předat očkovací průkaz, většinou vám předá také rodokmen, i když ten však můžete obdržet i později. Mnozí chovatelé s vámi také uzavřou smlouvu, v níž jsou sepsána práva a povinnosti jak chovatele, tak i nového majitele kotěte. Dříve než tuto smlouvu podepíšete, ujistěte se, že je její obsah vyhovující.